Souveti

Souvětí je složená věta, která se skládá z několika částí – vět hlavních a vedlejších. V tomto článku si vysvětlíme, co to souvětí je, jaké existují druhy souvětí a jak správně spojovat věty hlavní a vedlejší. Zaměříme se na různé poměry mezi větami, jako je souvětí souřadné (kde věty mají rovnocenný vztah) a podřadné (kde jedna věta závisí na druhé). Podrobně se také podíváme na druhy vedlejších vět, jako jsou podmětné, přísudkové, předmětné, přívlastkové, doplňovací, přípustkové, účelové, časové a podmínkové. S konkrétními příklady vám pomůžeme pochopit strukturu souvětí a význam jednotlivých vedlejších vět, abyste je správně používali v každodenní komunikaci.

Podřadné (SP)

  • má pouze 1 větu hlavní (VH) neboli větu řídící (VŘ)
  • +1 nebo více vět vedlejších (VV)

Druhy vedlejších vět

Chyba není na mé straně

Věty podmětné

(věta hlavní, věta vedlejší)

Napije se, kdo má žízeň.

Kdo promluví, zůstane po škole.

Je špatné, co provedl.

Je důležité, aby táta konečně pověsil záclonu.

Věty předmětné

(věta hlavní, věta vedlejší)

Neveř tomu, kdo ti lichotí.

Pro pláč nebyla schopna, aby mu poděkovala

Přírodovědci se snaží, aby upozornili na vyhynutí goril.

Jsme pyšní na to, že naše mužstvo zase vyhrálo.

Věty přísudkové

A - Obloha byla jako vymalovaná. = Obloha byla, jako by ji vymaloval.

  • ve větě je přísudek jmenný se sponou
  • nahradíme přísudek vedlejší větou přísudkovou
  • sponové sloveso zůstává ve větě hlavní

B - Josef Dobrovský byl jeden z těch, kdo šířili myšlenky národního obrození.

  • na přísudkové věty někdy odkazují zájmena ten, takový

Věty příslovečné

místní

  • ptáme se: Kde?, Odkud?, Kam?
  • příklad: Rozeběhl se tam, kde se ozývalo volání.

časová

  • ptáme se: Kdy?, Jak dlouho?
  • příklad: Šel spát, jakmile byl hotov s prací.

způsobová

  • ptáme se: Jak, Jakým způsobem?
  • příklad: Udělal to tak, že to musel celé přepracovat.

měrová

  • ptáme se: Do jaké míry?, Jakou měrou?
  • příklad: To koleno mě bolelo tak, až jsem se rozbrečel.

příčinná

  • ptáme se: Proč?, Z jaké příčiny?
  • příklad: Udělal to, protože musel.

účelová

  • ptáme se: Proč?, Za jakým účelem?
  • příklad: Schovával se, aby ho nenašli.

podmínková

  • ptáme se: Za jaké podmínky?
  • příklad: Jestliže bude pěkné počasí, pojedeme na výlet.

přípustková

  • ptáme se: I přes co?
  • příklad: Jan Žižka přežil, ač svedl mnoho bitev.

Vedlejší věta přívlastková

  • ptáme se: Jaký?, Jaká?, Jaké?, Jakých?, ...
  • na konci hlavní věty je vždy podstatné jméno a věta vedlejší o něm říká další informaci
  • příklady:
    • Hledali psa, který se jim ztratil.
    • Šla si na poštu pro balík, který právě dorazil.
    • Začíná měsíc, ve kterém jsou Vánoce.

Vedlejší věta vložená

  • bývá nejčastěji věta přívlastková
  • hlavní věta je rozdělená, do ní je vložena věta vložená
  • větu hlavní, která je rozdělená označujeme např. 1. VHa, 2. VV - přívlastková, 1. VHb
  • příklad: Chlapec, který přežil, má jizvu na čele.

Vedlejší věta doplňková

  • závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje ke jménu v podmětu nebo předmětu této věty
  • bývá odvozena nejčastěji spojkou jak (jako)
  • ptáme se: Jak?, V jakém stavu?
  • v hlavní větě bývá často sloveso smyslového vnímání a končí zpravidla podstatným jménem nebo zájmenem
  • příklad:
    • Zahlédl jsem Pavla, jak nastupuje do auta. - V jakém stavu?

pozor

  • Slyšeli jsme tatínka, jak startuje auto. - V jakém stavu? (doplňková)
  • Slyšeli jsme, jak tatínek startuje auto. - Koho, co? (předmětná)

Souřadné (SS)

  • vzniká spojením nejméně 2 vět hlavních

Slučovací (+)

  • obsahy vět jsou si rovnocenné
  • spoj. výrazy - a, i, ani, nebo, také, též, pak, potom, ani - ani, jak - tak, hned - hned, za prvé - za druhé
  • před spojkami a, i, nebo nepíšeme čárku, ale mezi dvojitými výrazy ano
  • příklad - Mám horečku a také mě bolí v krku.

Stupňovací (2 schody)

  • obsah druhé věty stupňuje obsah první
  • píšeme čárky
  • spoj. výrazy - ba, ba i, dokonce, dokonce i, nejen - ale i
  • příklad - Šel na nákup, dokonce i umyl nádobí.

Odporovací (X)

  • druhá věta odporuje první
  • píšeme čárky
  • spoj. výrazy - ale, avšak, však, a jenže, leč, nýbrž, a přece, sice - ale
  • příklad - Čekal jsem na něj, ale on nepřišel.

Vylučovací (~)

  • obsahy vět se vzájemně vylučují
  • jestliže se obsahy vět jednoznačně vylučují, píšeme před nebo, anebo, či čárku
  • spoj. výrazy - nebo, anebo, či, buď - nebo, buď - anebo
  • příklad - Půjdeš zítra na bazén, nebo zůstaneš doma?

Příčinný (důvodový) (←)

  • druhá věta vyjadřuje příčinu (důvod), proč nastala první
  • spoj. výrazy - neboť, vždyť, totiž
  • příklad - Přišel pozdě na trénink, ujel mu totiž autobus.

Důsledkový (→)

  • druhá věta vyjadřuje důsledek první
  • spoj. výrazy - proto, a proto, tedy, a tedy, a tak
  • příklad - Ujel mu autobus, a proto přišel pozdě.

Souřadně spojené vedlejší věty

  • na jedné větě hlavní mohou záviset více vět vedlejších stejného typu - určujeme mezi nimi poměr

Příklad

Přišel, aby se omluvil a aby jim vše vysvětlil. - aby - PUúč., aby - PUúč., "a" je poměr slučovací

Poměr mezi několikanásobnými větnými členy

  • významový poměr můžeme určovat mezi několikanásobnými větnými členy

Příklad

pes a kočka (+)
pes, dokonce i kočka (stupňovací)
pes, nebo kočka (~)
pes, ale kočka (X)
pes, a proto kočka (→)
pes, neboť kočka(←)