Polyfonie a homofonie

Polyfonie je hudební styl, ve kterém různé melodie zní současně a jsou rovnocenné. Každý hlas má svou vlastní melodickou linii, což vytváří komplexní a harmonicky bohatý zvuk. Homofonie naopak znamená, že jedna melodie je doprovázena harmonickými akordy, přičemž melodie je dominantní a ostatní hlasy ji podporují. Polyfonie je častá v renesanční hudbě, zatímco homofonie je typická pro většinu klasické a moderní hudby.

Polyfonie (vícehlas, mnohohlas)

  • rozvoj v 1. polovině 18. století
  • několik hlasů má jinou melodii, jiný rytmus a jiný text
  • do polyfonie patří kánon

Písně

  • Jede jede poštovský panáček
  • Já do lesa nepojedu
  • Neviděli jste tu mé panenky?

Vokální polyfonie

  • zpívaný vícehlas
  • nejznámější autoři
    • O. di Lasso (Nizozemec)
    • G. P. da Palestrina (Ital)

Instrumentální polyfonie

  • nástrojový vícehlas
  • nejdokonalejší polyfonní skladba je Fuga
  • Polyfonie dosáhla svého vrcholu v období baroka
  • největší představitel baroka: J. S. Bach
  • další představitelé: Antonio Vivaldi, G. F. Händel

Fuga = vícehlasá skladba s nápaditým začátkem, který se vždy opakuje při nástupu nového hlasu

Homofonie (stejnohlas)

  • jedna hlavní melodie doprovázená např. akordy na kytaru